Rád bych uvedl na pravou míru spoustu dezinformací a polopravd na téma určitých triků, které lze, či nelze s dlouhým bičem vytvořit.  Jistě,  každému z nás, který propadl kouzlu biče, učarovaly legendární filmové triky použité v komiksových ságách o Indiana Jonesovi či Zorro mstitelovi. Spočívají v zachycení biče v dostupné výšce na trčící  břevno, větev, železnou tyč a podobně. Stejně tak hlavní hrdina snadno a přesně vystřelí protivníkovi pistoli z ruky.  Popravdě, všichni jsme to ve filmech viděli. Hlavnímu hrdinovi to vyjde vždy a s grácií. Snadno překoná nebezpečnou propast a s trochou štěstí se mu podaří bič i odmotat.  Životní realita je však od filmu na míle vzdálena a tak tomu je i v tomto případě zachycení se a zhoupnutí na biči, či elegantní vyšlehnutí pistole či nože z ruky. Tyto techniky jsem začal studovat kdysi v devadesátých letech, vycházel jsem z předpokladu, že se zřejmě někomu v historii musely v reálném životě podařit. Možná při nějaké krizové životní situaci, možná pro oslnění druhých, kdo ví.  Legendy i skutečné události se předávají v ústní a písemné tradici, mnohdy, byť obaleny balastem, přetrvají v myslích generací.  To platí jak o Zorrovi tak o Indiana Jonesovi, tedy o legendárních předlohách těchto fiktivních hrdinů. Vzpomínám si, jak jsem jako malý kluk hltal napínavé komiksové příběhy o dobrodruzích v jihoamerických pralesech a labyryntech mayských či inckých chrámů. Vycházely v předválečných časopisech Vpřed a Mladý hlasatel, které  můj táta zachoval. Podobnost s Indím , námět a konstrukce příběhu, byla až neuvěřitelná. Koneckonců i scénárista a spisovatel, George Lucas přiznal, že mu inspirací k napsání Indiana Jonese, dobře posloužily komixy z 30 let, kde téměř totožná postava s bičem a koženou leteckou bundou , už dávno existovala. Stejně tak americký autor Johnston Mc Culley , který přiznal i jisté historické postavy , které mu ke stvoření kavalíra - lišáka Zora sloužily za vzor. Vycházejme tedy z předpokladu, že tvorbu těchto autorů předcházely reálné, legendární historické postavy. Informace o jejich neuvěřitelných kouscích, které se jim v průběhu života podařily, byly pak motorem pro vznik legend.  Když jsem začal v roce 2022 navštěvovat mezinárodní soutěže v Las Vegas - stát Nevada a Claremore ve státě Oklahoma, seznámil jsem se s několika mistry biče, kteří stejně jako já, několik let tyto techniky zkoumali. Konzultovali jsme to a vzájemně si ukazovali možnosti,  jakou správnou techniku použít.  Měl jsem trochu náskok, jelikož trik s vyškubnutím pistole jsem trénoval už několik let před tím, v naší tehdejší divadelní skupině , Gang Bang. Ta sestávala z členů trampů a účastníků Mikyho memoriálu, nejstarší soutěže v biči v ČR, kde jsem také na konci 80 let začínal.  Právě na triku ,,vyškubnutí pistole,, a dalších destrukčních ,,bičových" tricích,  jsme tehdy divácky úspěšnou show vystavěli.  Kromě prvních Indian, jsme ji představili a vyhráli soutěž v show, ve westernovém městečku v Boskovicích.  Úsměvné bylo, že kromě vystřelení pistole, jsem bičem přeťal lano nad ,,oběšencem,, což s realitou opravdu nemělo nic společného.  Trik, který jsem si vymyslel,  lano bylo samozřejmě přeříznuté a spojeno jen na oko, byl však pro diváka velmi efektní a  vždy odměněný velkým aplausem. :-). Vyškubnutí pistole jsem prováděl, stejně jako filmový Indiana z otočky a na zkouškách i na vystoupení se nám vemi dobře dařilo jej uvěřitelně a prakticky předvádět. Dodnes jej učím zájemce ve westernové škole areálu kempu Indiana v Janovicích, kteráý byl prosoutěže a výuku ovládání biče vytvořen. Naposledy byl použit v rockovém klipu kapely ,, Lefineser,, loni v srpnu. Tento trik tedy uskutečnit v praxi lze.  Jde precizně divadeně nacvičit, avšak,  jak tomu v realitě bývá,  pokud na vás někdo vytasí zezadu pistoli či kudlu, je potřeba jednat s chladnou hlavou a bez velkého rozmyslu. Pokud použijete k obraně bič, doporučuji jako cíl, místo ruky obličej:-). Je to rychlejší a je to s větší jistotou, tedy, pokud to stihnete:-).  Vrátím se ještě na chvíli do 90 let k naší úžasné skupině Gang Bang.(Bang jako prásk).  Při jednom z představení, jak to v divadelní vřavě bývá, to dopadlo ukázkově, ale jinak než ve filmu.  Z otočky na plnou páru jsem poslal bič směr ruka svého, kolegy, herce a neskutečně jsem jej praštil nejen přes ruku s pistolí, ale taky přes břicho i hrudník. Kdo pocítil sílu biče na jeho konci, ví o čem píši. Síla se rovná ráně palicí, je neskutěčně bolestivá a kinetická energie doslova katapultuje zasaženého vzad.  Nejen, že pistole odlétla z napřažené ruky, dotýčný  se saltem vzad skácel k zemi a za třepání a svíjení v bolesti řval. Když poté dalšímu herci rozverný komparz cowboyů dal v rámci sehrané divadelní bitky na budku tak, že mu stříkala krev z nosu, k dokonalosti představení už nechybělo nic.  Lidi v domění, jak je vše skvěle zahrané aplaudovali vestoje. Tak, tohle riziko nese divadlo a show:-)  Co se týče efektu pro diváky,  málo kdy se něco tak dobrého povedlo. Dovolte mi tedy, abych se  nyní s vámi podělil o zkušenosti s trikem zhoupnutí se na biči. S chytáním ruky má totiž mnoho společného.

Jak jsem už psal, v Las Vegas jsem v roce 2022 potkal mnoho zajímavých lidí. Kromě jiných, které ještě zmíním, jsem měl tu čest poznat Hollywoodského herce Antony Hopkinse, se kterým jsem shášel svíce. Jako mnoho jiných filmových hvězd i jeho učil ovládat bič mistr nad mistry, Alex Green. Díky Alexovi, který  profesionální dovednosti,  jak ovládat bič či  pistoli učil v holywoodské produkci  filmové herce,  se je poté dařilo, zvát je na zmíněné westernové šampionáty.  Na mistrovství bylo kolem 150 - 200 účastníků, soutěžilo se v kategoriích pistole, laso, hod nožem a samozřejmě, královské disciplíně ,,biči,, . Ale o tom zase jindy. Nyní se dostaňme k samotnému triku zhoupnutí se na biči.

Oba triky mají jeden společný jmenovatel a ten se nazývá chyt - catch.   Technika chytů je velmi náročná a vyžaduje leta práce, nežli ji zvládnete opravdu dobře. Hodně jsem tuto problematiku tehdy konzultoval s Markem the Whipem, který několik let navštěvoval ČR, zamiloval si naši kulturu a založil se mnou pobočku amerického Wild West Arts Clubu, klub existuje dodnes pod značkou Western Arts Club a sídlí v kempu Indiana v Janovicích u Rýmařova.   Tady si můžete sami, pro tyto účely postaveném trenažéru vyzkoušet trik pod mým odborným vedením.  Vždy po telefonické, či emailové dohodě Diese E-Mail-Adresse ist gegen Spambots geschützt! JavaScript muss aktiviert werden, damit sie angezeigt werden kann. tel: 608732948.  Můžete však  začít s tréninkem sami a to kdekoli v přírodě.  Začneme tedy tím základním a to je konstrukce biče.  Musí jít vždy o nedělený bič tipu bullwhip, s minimální celkovou délkou 330cm, lépe však 350cm.  Konstrukce biče pro trénink nevyžaduje odlišné konstrukční prvky, které jsou pro samotné zhoupnutí potřebné. Pokud by jste chtěli dělat tento trik v show, obraťte se na mě, rád vám poradím jak na to. Předváděl jsem jej mnohokrát na soutěžích Indiany i na divadelním show. Na biči běžné konstrukce se však, pokud máte více jak 35 kg nehoupejte!  Běžný bič má na konci v pletenci obvykle 6 - 8 řemínků, plus střed a nádstavec. Pokud znásobíte svoji váhu při prověsu na trojnásobek, tolika kily bič zatížíte.  Zaseknutí musí proběhnout v místě kde končí tělo biče - pletenec. V žádném případě nelze zhoupnutí provést pouze na jednoduchém nádstavci. Ten je obvykle z kůže whitehide nebo české polytanky, já jsem používal velmi kvalitní jelení chromovou kůži, která byla téměř nezničitelná. Není však dnes k dostání, jelikož se u nás střílí mladí jedinci a je potřeba cca 5mm silné kůže z více než 15 let starého kusu. Tolik let se vzhledem k počtu myslivců, žádný jelen v ČR nedožije, z mladých jelenů je kůže příliž tenká... O samotném nádstavci tento trik však není, bič se musí zaseknout těsně za upevněním nádstavce na pletenci před australským úponem. Nesmí se však provést více než dvě otočky nádstavce, jinak bič neuvolníte a musíte jej spět přehazovat, či jej zanechat svému osudu.  Základem je vždy samotný objekt, který chcete omotat. Tady se nejvíce osvědčily kůry buku, taky borovice, na hladkém dřevě je zaseknutí biče mnohdy velmi obtížné, někdy nemožné.  Je potřeba se projít po lese a trik - chyt,  trénovat na mladých kmíncích buků a dalších stromů s drsnou kůrou. Teprve mnoha a mnoha pokusy docílíte takové razance vlny, že bič spolehlivě zaseknete. Není to jen omotávka, jak se nazývá v našem soutěžním názvosloví, chyt má svá pravidla a techniku. Je to doslova letící ruka - catch is  flying hand. Je proto velmi náročné a je to běh na dlouhou trať se chyt dobře naučit. Velkým nepřítelem je voda. Často se nám stávalo, že během tréninku a zkoušek na Indiana show se mi desetkrát i vícekrát po sobě, za účasti mnoha diváků, podařilo zaseknout bič, překonat propast, vrátit se a zase bič odseknout, pohoda, rutina. Na sobotním klání však tradičně zapršelo a poté bylo u večerního show s vodou nasáklým dřevem, zaseknutí velmi obtížné a někdy se prostě nepovedlo vůbec. To bylo mrzuté pro mě i pro diváky.  Nakonec jsem vymyslel jak nad vodou vyzrát, břevno jsem obalil smirkovým papírem, a bylo to, bič se na smirkem omotané části spolehlivě zasekl vždy. Problém však vznikl u odseknutí, spolehlivě zaseknutý bič se o to hůř odsekává:-) A jsme znovu od filmu v realitě života, tady číhá i další faktor a to je nebezpečí! Na jedné ze zkoušek jsem si byl docela jistý v záseku i pevnosti biče ale v nejhorší úvrati něco ruplo a já spadl hlavou dolů na tvrdou zem. Byla pode mnou výška kolem 2 metrů ale i to stačilo.  Dodnes považuji za zázrak a děkuji snad i síle svojí tělesné konstituce, že jsem si nesrazil vaz a přežil bez větší úhony.  Vždy musíte mít pod sebou nějaké krabice, seno, nejlépé silné pěnové žíněnky, které používají skokani do výšky. Vše jsem pak bez diskuze vždy používal, jeden pád tohoto druhu vám přežít bohatě stačí...   Pocit, kdy to dokážete a překonáte pomocí biče propast je úžasný, zvlášť když se vám pak podaří bič odseknout.   K odseknutí se používá kontra falš. Je to pohyb kontra k zaseknutí proti přirozenému ohybu a provádí se velmi rychle. Vzniká protivlna, která na piko-vteřinu uvolní zatažení.  Jenom tak a v ten okamžik se podaří bič uvolnit a stáhnout z břevna.  Popisuji však ideální stav, v přírodě, či reálném světě můžete bič použít, když jde o život či zdraví. Pokud jej berete jako úžasného průvodce životem a slouží vám především jako sportovní nástro j, můžete dokázat vše, bez zbytečného rizika. Osobně jsem používal ke zhoupnutí se ,,přes propast,, tři druhy bičů. Všechny dnes můžete vidět v muzeu bičů v kempu Indiana. Vývojově první je jelení bič s vestavěným ocelovým lankem. Pevnost v tahu mu dodává trojtě řešený, pletený nádstavec z jelení kůže , kdy jsem ubral směrem k práskačce vždy jeden pramen, takže bič má na konci klasický jeden řemen. Výhoda této konstrukce spočívá v tom, že jej můžete snadněji odmotat. Další kostrukce je bič z buvolí kůže, se zapletenou padákovou šňůrou s klasickým nádstavcem z jelení kůže. Tento bič se velmi osvědčil, je i bezpečnější, odmotání je o něco složitější. Další konstrukce je ještě dokonalejší, obsahuje šňůry kevlaru, použitý materiál  tedy snese v prověsu daleko větší váhu. Mějte však na paměti, že na konci těla biče je kolem nosné konstrukce vždy zmíněných 6 - 8 řemínků. Bič vás tedy spolehlivě unese a to s garancí  váhy 120 kg. Řemínky opletu jsou však pořád kožené a rychle se opotřebovávají. U mě je vyzkoušno, že bič spolehlivě vydrží cca 50 zhoupnutí. Poté je však nutný repas a kontrola celé konstrukce. Kůže použitá v opletu je nutná, jelikož bič dosahuje větší razance a rychlosti než paracord a jiné umělé šňůrové biče. Taky v přilnavosti k chytanému předmětu je kůže nezbytná. Paracord či kevlar sjede vždy, zaseknout jej tedy nelze už vzhledem k povaze materiálů, ze kterých je tělo a nádstavec biče vyrobeno. Zatím lepší materiál není, ale to přijde časem, třeba se toho ještě, díky nanotechnologiím dožijeme:-). Všechny biče, konstrukčně řešené pro houpání, jsou o něco těžší a pomalejší než klasická, kožená či paracordová konstrukce. Vždy se však jedná o celopletené jádro , nikdy volně ložené, které nijak nevadí u konstrukce běžných bičů.  U zátěžových bičů musí jádro biče navazovat na oplet samotný, aby se celková konstrukce duše a vrchního opletu dokonale spojila. 

Rozloučím se slovy, ano, tento trik provést lze.  Pokud se vám nepovedl, neříkejte, že to nejde, že jde pouze a jen o filmový trik,  lhali by jste sobě i ostatním.  V historii se jistě někomu podařil a možná zachránil i život. Tak jako v případě místní ,,tylovské kaple,, který si můžete přečíst v muzeu bičů.  Tady bič zachránil život šlechtičny díky pohotové reakci kočího, který jedním přesným práskem vystřelil oko loupežníkovi.

S britskými kolegy jsme v roce 2015 založili evropskou asociaci bičařů, European whip cracking asociation, kterou Western Arts Club, jako nejstarší a jediná existující evropská pobočka původního Wild West Arts Clubu USA zastřešuje.

Členské příspěvky jsou zatím jednorázovým vstupním poplatkem ve výši 20 liber. Další poplatky vybírat nebudeme do doby, než budeme moci nabídnout více výhod z členství ve WAC vyplývající. Pro stávající členy, s členskými kartami "for all life" tedy zakládajícími členy klubu se další případné klubové poplatky nevztahují.
Nyní nám jde o vytvoření reálné členské základny, kterou bychom rádi zveřejnili na našich stránkách a stali se plnohodnotným evropským členským klubem EWCA.

Další strategii budeme konzultovat s našimi britskými a dalšími zahraničními kolegy.

Konkrétní výhody pro členy WAC jsou tyto: Zdarma průkaz člena WAC, klubový odznak, nášivka WAC, samolepka WAC, fotografie a vlastní krátký příběh zveřejněný na stránkách WAC a EWCA
10% slevy na startovném, westernových školách, ubytování v kempu Indiana, půjčovném westernového vybavení, (lasa, biče, kolty, holstery, vrhací nože a tomahawky.) půjčovném v půjčovně turistického vybavení Turistických Známek. (kola, koloběžky, elektrokola, lyže, lodě atd.) o dalších výhodách budete informováni

Naše dnešní činnost není zaměřena pouze westernovým směrem byť jádro věci zůstává nezměněno. Dál pokračují tradiční soutěže jako je Velká cena Indiana, Open Show...
Stále platí pravidlo, že při účasti více než čtyřech zahraničních účastníku obnovíme v kategorii ovládání dlouhého biče Mistrovství Evropy, což se v roce 2015 povedlo. Plánujeme Evropský šampionát pořádat i v dalších státech, kde se nám to ve spolupráci s našimi kolegy podaří realizovat.

WAC se zaměřuje stále více na univerzální uměleckou činnost. Jedná se o artistiku všeho druhu, divadla a další art. produkce, které vytváříme sami, či pořádáme ve spolupráci s jinými profesionály.

Jde nám o co největší barevnost a nechceme setrvat pouze na jednom bodě, byť jsou westernové dovednosti klubovým základem.

Členské příspěvky chceme použít na zkvalitnění úrovně soutěží a to především ve formě ohodnocení všech soutěžních kategorií.